Korejské dny 2015 - vernisáž tradiční korejské malby s workshopem na závěr

Protože japanisté se alespoň nějaké formě styku s Koreou prostě nevyhnou, není důvod, proč bych tady dále nemohla na toto téma psát. Ačkoliv mě baví kreslit, nemohu tvrdit, že bych byla nějaký velký, doposud neobjevený umělec. Lhala bych, kdybych řekla, že se orientuji ve světě umění. A proto pro mě byla návštěva vernisáže korejské tradiční malby v podání malířky Goun Sang-Jeong Park úplně prvním zážitkem tohoto typu. Tato poměrně komorní událost proběhla 11. 10. v rámci Korejských dnů 2015 v prostorách Ostravského muzea.

Českou národnost v sobě nezapřu a volný vstup tedy těšil nejen mou peněženku. Z doslechu jsem věděla, že se na takových událostech obvykle vyskytuje občerstvení, ale přiznám se, že já i můj žaludek jsme v tu chvíli byli zarytými skeptiky. Naše pochybnosti však byly velmi mile zažehnány kelímkem pohankového čaje (zajímavá chuť, ale genmaicha je prostě lepší) a krekry z mořských řas, které chutnaly podezřele jako senbeie. Teď si nadávám, že jsem opět nezkusila pepero (korejské pocky), ale ono to vypadalo moc sladce a k tomu pohankovému čaji se mi to moc nezdálo.

Vernisáž byla zahájena krátkým proslovem paní magistry Jany Hajzlerové, která vypadá tak sympaticky a mladě, že se mi nechce věřit, že je předsedkyní Česko-korejské společnosti. Ačkoliv korejština není můj obor, mám toho naposloucháno dost na to, abych mohla tvrdit, že mluví naprosto úžasně.

Samotná paní malířka - milá paní pravděpodobně ve středním věku, oděná ve třpytivých a velmi slušivých šatech - velmi krátce okomentovala každý z vystavených obrazů, tlumočena velmi sympatickou Korejkou studující bohemistiku v Brně (stále mě fascinuje, že se do toho někomu chce). Jen byla možná trochu moc tichá a souhra parket a podrážek příliš hlučná. Zvládla jsem však pochytit, že ve své malbě stejně jako tradiční asijští malíři hodně pracuje s prázdnými plochami a symbolikou květin a zvířat.

 A ačkoliv o umění nic nevím, paní malířka rozhodně docílila toho, že každá malba měla na diváka odlišný efekt. Snažila jsem se to všechno zdokumentovat, ale mé třesoucí se ruce v kombinaci s mizerným foťákem v mobilu nevyústily v příliš kvalitní fotografie. To, jestli se alespoň část kouzla těchto maleb přenesla i na jejich méněcenná vyobrazení, však můžete posoudit sami. Mé osobní preference mě táhly spíše k černobílým minimalistickým kresbám než k zářivým květům záhadných korejských rostlin.

Tento kulturní zážitek jsme měli možnost zapít rýžovým alkoholem makkoli, kterému se podle wikipedie říká farmářská pálenka a je překvapivě dobrý. Člověk nikdy neví, co by měl od mléčně zbarvených nápojů čekat, ale v tomhle případě jsem byla moc mile překvapena.

Pak přišla ta vtipná část - po krátké pauze byl zahájen workshop korejské malby. Doposud jsem měla za sebou jen dvě hodiny čínské kaligrafie a nějaké předchozí nezávazné blbnutí se štětcem podle knížek a youtube videí. Byla jsem zvyklá na poměrně malé štětečky z česky předražených kaligrafických sad, ne na takové monstrum, které jsem dostala k dispozici. Taky jsem doposud neměla tu čest s papírem přímo určeným pro tušovou malbu a nebyla jsem tedy připravená na jeho extrémní savost.

Myslím, že není třeba říkat, že žádný můj tah nevyšel zcela podle plánu a původně malé kvítky skončily jako velké rozpité kaňky. Kolegyni vedle se rozhodně dařilo mnohem lépe. Starší paní po mé druhé straně na tom ovšem byla podobně jako já a to mě trochu utěšilo. Navíc měla se svým manželem ty nejzajímavější slovní výměny o tom, zda se jedná o obtížnou výtvarnou techniku nebo ne.

Při odchodu jsem se snažila prakticky využít své chabé znalosti ze školy a alespoň se pěkně korejsky rozloučit, ale myslím, že jsem musela působit velmi vylekaně a nepřirozeně, tak jsem se radši co nejrychleji vypařila z místnosti. Všechno to uteklo velmi rychle. Vernisáž i s workshopem trvala něco málo přes hodinku. Byla to ovšem hodina moc příjemně strávená. Pokud tedy budete mít během příštího týdne nebo příští rok čas si na nějakou akci v rámci "Korejských dnů" zajít, rozhodně vám to můžu jedině doporučit.