úterý, října 13, 2015

Uvědomuji si, že jsem už s tou Koreou docela otravná, ale co se dá dělat, je teď prostě nějak akčnější - alespoň tedy v mém okolí. V pondělí 12. 10. 2015 jsem měla možnost účastnit se přednášky paní docentky Miriam Löwensteinové, která působí na Univerzitě Karlově v Praze. Přednáška se konala opět v Ostravském muzeu.

Ačkoliv občas při svém studiu zakopnu o korejská témata, nemohu tvrdit, že bych toho o korejské kultuře - obzvláště té tradiční - mnoho věděla. Přednáška byla pro potřeby takové popularizační akce, jako jsou Korejské dny, velmi dobře koncipována. Paní docentka ve svém velmi energickém vyprávění pokryla široké spektrum témat týkajících se letitých korejských tradic i moderních trendů a poskytla zvídavým jedincům mnoho inspirace pro další bádání na vlastní pěst. Obsah celé přednášky si zde opakovat samozřejmě netroufnu, ale ráda bych zmínila několik věcí, které mě zaujaly, a tak vás třeba nalákala, abyste si na nějakou přednášku této neuvěřitelně charismatické ženy také někdy zašli.

Paní docentka přednášku uvedla tím, že nemá ráda slovo "střípky" - člověk pak očekává něco roztomilého nebo kuriózního. Střepy mají různý tvar a hodnotu a to stejné platí i pro všechny aspekty korejské společnosti. Z toho tedy asi vyplývá, že kdykoliv nahlížíme na jinou společnost, neměli bychom čekat jen tajuplnou (vzrušující, ale převážně neškodnou, naší realitě vzdálenou) exotiku. Možná je to z mé strany banální konstatování, ale přiznejme si, obzvláště my japanisté občas musíme bojovat s tendencemi idealizovat  (nebo naopak démonizovat) zemi, kterou sami studujeme. Celkově mě velmi zaujal postoj, který se zdá paní docentka ke Koreji chovat  - velmi kritický, ale stále láskyplný a plný fascinace.

Dnešní Korejci údajně žijí pro úspěch a peníze. Toto téma se na přednášce stihlo rozebrat asi nejvíce, ačkoliv vzhledem k časovým možnostem nic nemohlo jít do skutečné hloubky. Podobně jako Japonci se i Korejci museli vypořádat s řadou komplexů vůči zahraničí. Dokud se od zbytku světa měla Korea co učit, měli být Korejci vůči cizincům velmi úslužní. Poslední prezident prý prohlásil, že se Korea světu již vyrovnala a že se tedy nemají proč komu klanět. V posledním desetiletí se tedy chování Korejců velmi změnilo.

Potřeba vyzařovat úspěch v životě je v Koreji pravděpodobně ještě silnější než v Japonsku - k tomu se váže řada věcí, mimo jiné i pro Jižní Koreu pověstné plastické operace. O těch jsem si na přednášce měla možnost poslechnout víc, než jsem asi chtěla vědět, a tak mě nechte jen říct, že operace očních víček mi po pondělku již nepřijde vůbec děsivá.

Dalším zajímavým střepem byly korejské svatby. Jsou to doslova kolosální události, které mohou rodinu doslova finančně zruinovat, přesto jsou však společenským standardem. K této události se pronajímají celé hotely a je běžné, že ženich pozve celý podnik, ve kterém pracuje. Svatba, na kterou přijde 100 lidí, je pro chudáky. 400 lidí není ani průměr, spíše taková menší svatba. S lehkostí tak padne x-letý plat.

Aby k nějaké svatbě mohlo dojít, musí se samozřejmě (ideálně) dva lidé nějakým způsobem seznámit. K tomu dochází různými přirozenými i méně přirozenými způsoby. Z těch nejvtipnějších jsou schůzky ve výtahu. Aby si lidé ušetřili čas, domluví se spolu, že se sejdou v nějakém hotelu v konkrétním patře. Jeden člověk čeká na chodbě a druhý jede ve výtahu. Rozhodnutí je na tom, kdo jede ve výtahu. Buď vystoupí a projeví tedy ochotu dále se seznamovat a nebo jede dál a tím veškerý kontakt skončil. Ale řekněte mi někdo - co, když na té chodbě stojí více lidí?

Tak to tedy byly takové střepy střepů. Jak už jsem se zmínila, nebudu se tady pokoušet zprostředkovat celou přednášku - i tak mám obavy, zda jsem vše příliš nepřekroutila. Pokud máte zájem přečíst si něco, co by bylo obsahově podobné této přednášce, asi bych vás odkázala na knihu V Koreji se Korejcům nevyhneme. Bohužel jsem se k ní však sama ještě nedostala, takže toto doporučení činím jen na základě informací vylovených z hlubin internetu.


3 komentáře:

  1. To zní všechno hrozně zajímavě, i takhle zprostředkovaně. Vlastně je to asi nejzajímavější popis přednášky, co jsem kdy četla~ Damn, celá ta akce musela být skvělá a já ani nevěděla, že se někde něco koná O.o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to je asi hlavně tím, že ta přednáška samotná byla neuvěřitelně zajímavá. A stejně tak i sama paní docentka. Já se o Korejských dnech dověděla poměrně na poslední chvíli, mám pocit, že loni byly buď až koncem října nebo začátkem listopadu. Každopádně příští rok bude desátý ročník, to by mohli podniknout něco fakt extra, takže bychom to měly hlídat :).

      Vymazat
    2. Musíš mě hlídat, abych to hlídala :D

      Vymazat